V perexu jsou myÅ¡lena skuteÄná kina, ta, kde nenà jen pár židlà a pocintaný ubrus. ProstÄ› pořádný biograf. Ano, tak se to kdysi dávno jmenovalo. A byla to událost, navÅ¡tÃvit filmové pÅ™edstavenÃ. Â
Kdysi dávno v jednom mÄ›stÄ› bylo kin spousta, takže chlapec z mÄ›steÄka, kde se promÃtalo dvakrát týdnÄ› byl u vytrženÃ. ZvláštÄ› pokud mÄ›l filmy rád. A zde se již dalo urÄit, v jaké rovinÄ› se to Äi ono kino pohybuje. Kino VesmÃr bylo s hezkými sedaÄkami, stÅ™ednÄ› velkou halou a vstupenkami namÃsto. Kino VÃtek bylo jeÅ¡tÄ› vÄ›tÅ¡Ã a Å™Ãkalo se, že je nejvÄ›tÅ¡Ã svého druhu v EvropÄ›. OvÅ¡em to se povÃdalo i o kinÄ› ve ZlÃnÄ›. Kino VÃtek mÄ›lo halu pÅ™Ãmo obrovskou, vÃce pokladen a také dražšà vstupné. Odpolednà promÃtánà se dalo poÅ™Ãdit za ÄtyÅ™i koruny, pokud nebylo na mÃsta. Jinak Å¡est korun a osm korun. Kdo z dÄ›tà si to mohl dovolit. Takže se filmy volily spÃÅ¡e podle ceny vstupenky. Â
Proto zde kralovalo kino Jiskra. MÃstnà obyvatelé jej nazývali „blechárna“, nebo „blešárna“. ProÄ se mu tak Å™Ãkalo, nenà tÅ™eba ani rozebÃrat. OvÅ¡em vstupné bylo padesát halÃřů, nÄ›kdy koruna. SedÄ›lo se jen na obyÄejných židlÃch, ale o to vÄ›tÅ¡Ã byla legrace, když si pÅ™ed vás jako diváka sedla „Ajfelovka“. Â
Nu, a tak se tehdy žilo. Kino bylo stále kino, nÄ›kde dokonce hlÃdaly biletářky, zda je klid a neposedy vyvedly ven. Â
DneÅ¡nà návÅ¡tÄ›va téhož kulturnÃho zaÅ™ÃzenÃ, pokud se tomu tak jeÅ¡tÄ› vůbec dá Å™Ãkat, je tedy pro filmového fandu uvyklého v kinÄ› na absolutnà klid doslova hororem. V tomto bufetu, pardon, kinÄ› se papá, bumbá a telefonuje. Lidé nevnÃmajà film, ale to, co si koupili nebo pÅ™inesli na jÃdlo. Taktéž mobil je tÅ™eba neustále zapÃnat a vypÃnat, co kdyby nÄ›kdo za ty dvÄ› hodiny nÄ›co chtÄ›l. To by se také mohl zboÅ™it svÄ›t. Nu a na závÄ›r celého kulturnÃho zážitku nenà možno ani zhlédnou závÄ›reÄné titulky, neb se každý hrne ven. Asi spÄ›chá na WC po té hostinÄ›.Â