Měla jsem pocit, že jsem byla strašně zamilovaná do jednoho kluka na střední škole. V duchu jsem si říkala, že jakmile budu velká, strašně bych chtěla mít velkou rodinu a abych měla velkou podporu v tom, tak jsem chtěla někoho, kdo mě v tom bude opravdu podporovat, a to jsem právě chtěla od svého přítele. Jelikož jsem vůbec nevěděla, kdo v životě bude můj přítel, protože jsem na střední škole měla trošku jiné představy, tak jsem nad tím popravdě vždycky tak trochu přemýšlela. Myslím si, že to není vůbec nic špatného takhle přemýšlet o svém partnerovi v životě, protože bychom měli mít trošku v hlavě srovnané, jakého partnera si představujeme, a já jsem takové svoje představy víceméně měla. Chtěla jsem, aby byl hodný, milý, aby mě podporoval, byl vstřícný, a aby mi důvěřoval, a hlavně aby byl věrný.

Hrozně se mi na střední škole líbil ten jeden kluk, jak už jsem zmiňovala na začátku, a kolikrát se na mě i díval. Jelikož to byl spolužák druhé třídy, měla jsem pocit, jako kdybychom se znali věčnost. Protože vždycky, když mě pozdravil, měla jsem rozechvělé nohy a byla jsem z toho celá nesvá, protože jsem měla někdy takový pocit, že vůbec nevím, co od toho mám očekávat. Telefonní číslo jsem na něho měla od své kamarádky, která mi ho dala, protože věděla, že se na mě pořád dívá, a ať mu třeba zkusím napsat. Měla jsem z toho velké obavy, co se z toho vyklube, ale nedalo mi to, protože po střední škole jsem se ozvala zrovna o velkých prázdninách. Viděla jsem, že mám brigádu, protože jsem měla nastupovat po prázdninách na vysokou školu, ale měla jsem to pořád stále na paměti, že bych se mu měla ozvat.

Tak jsem mu napsala, kdo jsem, že jsem dostala číslo od kamarádky, a že jsem se chtěla zeptat, jak se má a jak se těší do práce, protože jsem věděla, že bude od září nastupovat do práce, kterou si vždycky přál. Týden mi neodpověděl, takže jsem byla z toho taková zklamaná a říkala jsem si, že on vůbec nemá zájem mi ani psát, a najednou mi bylo i tak trápení, ale byla jsem prostě ráda, že jsme nebyli už na té střední škole a že už jsme se nepotkávali. Najednou se po 14 dnech ozval. Napsal mi, že se má dobře, že se hrozně těší do práce a že už se těší, až bude září, jak tam nastoupí, a že bude konečně vydělávat peníze než studovat. Tak jsme se domluvili, že si dáme schůzku, a šli jsme do kina a do kavárny, a od té doby vám můžu říct, že jsme prostě spolu a jsme šťastní. Já studuji poslední rok na vysoké škole a věřím, že si založíme spolu rodinu, a jsme spolu hrozně spokojení. Myslím si, že to nejlepší, co jsem udělala, bylo to, že mi moje kamarádka dala na něho číslo, a hlavně to, že jsem mu napsala.